Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Helena Vondráčková
Bouřka co teď zraje v oblacích je naší podobná stěží oddálit se dá ta bouřka v nás je skrytá ruku máš co mi nízko lítá pod kůží mně se z ní hned blesky klikatí cítím vzduch je náhle řídký mám teď díky bouřce mžitky kvůli mžitkům slétám na zem v závratích teď já hlína vpíjí vláhu puklinou než zas ji navrátí zpět bouřkám do mraků v dnešní bouřce toužím zahynout každým ze tvých blesků dotyků zázraků a ústa jsou tak puklá bezdeštná to co bouřce bereš bereš nám tisíc ran v mé kůži není déšť já jen já tě mám a cítím dřív než uhodím ať svítím v stejných vteřinách nás bouřka prolíná ta bouřka v nás je skrytá ruku máš co mi nízkou lítá nad kůží mně se z ní hned blesky klikatí cítím vzduch je náhle řídký mám teď díky bouřce mžitky kvůli bouřce svírám trávu v závratích teď já