Sblížení

1. Vím, to se stává, že lidé jdou
Léta se míjejí a slepí jsou
Tvář kterou ve snách v očích máš, á
Tam, kde ji potkáš, nevnímáš

Vím to se stává, (je to zvláštní)
Že lásky snáz (v sněžných závějích)
Hledáme v dálkách (smysluprázdných)
Než blízko nás (když Tě míjejí)
Vím, že mě stokrát potkáváš
(má tě ráda a on rád tě má)
Vím, že mě stokrát nepoznáš, ani já

R1: (Ať se soužíš, ať jsi ztrápená
Vždyť ty toužíš a on rád Tě má
Je to láska i když tvář nemá)
Vím, já to vím
(jméno a příjmení, místo a stáří)

Je to vzácné, je to souznění
Je to láska, je to sblížení
Je to nádherný dotyk vzdálený
Vím kdo jsi, vím co jsi, máš tisíc tváří

2. Čím se to stává, že oči dvou
Léta se míjejí jak rána s tmou
Víš, je to zvláštní, řekni sám
Že si teď s tebou povídám

Proč náhle přání (každá hláska)
Co v očích máš (něžné souznění)
Marně se brání (je to láska)
Mám asi táž (je to sblížení)
Sním, že Tě stokrát potkávám
(má tě ráda a on rád Tě má)

R2: (Je to krásné, lidské souznění
Vskutku vzácné, vskutku sblížení
Dotyk blízký, dotyk vzdálený)
Vím, já to vím
(jména a příjmení v lásce ti dávám)

Oči snílků, něha smíření
To je láska, to je sblížení
Prudká závrať, sladké toužení
Vím kdo jsi, vím co jsi, věčnou se stává

Je to vzácné, je to souznění
Je to láska, je to sblížení
Je to nádherný dotyk vzdálený
Ví kdosi, ví cosi, má tisíc tváří

C# Fmi F# G# 7