Ticho Jako V Kostele

Dva pruhy rudejch světel se táhnou krajem temně
Všechny vedou pryč, žádný směrem ke mně
Sedím doma sám a koukám na silnici
Vidím okna rám a nad kurtama vinici

Sedím na posteli a ty jsi daleko
Je mi strašně smutno a jsem na měkko
Je tu jenom ticho jako v kostele
Jedna zabalená taška vedle postele

Taška plná věcí, hlava plná pojmů
Zážitků, pocitů, přání a dojmů
Chtěla by to říct, ale není komu
Možná třeba vrbě nebo jinýmu stromu

Pořád sedím na posteli, pořád jsi daleko
Pořád je mi smutno, pořád jsem naměkko
Pořád je tu ticho jako v kostele
Je tu jen ta taška vedle postele

Už celý týdny si nepovídáme
Je teda pravda, že se občas vídáme
Třeba ráno a večer a večer a ráno
A to je všechno, prostě není nám přáno

Ale proč sedím na posteli, proč jsi daleko
Proč je mi smutno, proč jsem naměkko
Proč je tu ticho jako v kostele
Když celou dobu sedíš jen na druhý straně postele

Vedle mě...
Na druhý straně...
Tý samý, stejný postele...