Sochy

Hle tvůj sval
Jenž opil se tvou krví
Teď do kůže se opírá
A pěknou vyvádí
Ty pak s tou kůží
Vy dva venkovánci
Žebráte na něj tiše v pozadí
A vivat! vivat! křičíte
Při jeho pustém tanci

Ty sochy
Které na ryncích svůj kámen vyhřívají
Jsou těchto žertů
Zhola vzdáleny
Netečné hluché
Jako pivní kádě
Drží svůj útvar
Hezky pohromadě
A ohromují mne
Být mrtev - dobrá
Ale nezadávený

Dívám se dívám
Říkáte mi rozkoš
Být jezdcem z žuly
Celý zavalen
Ó jak se deru
Z toho temna ven
Můj svale opilý
Oč náhle jsi mi bližši
Protože taková a strašná nehybnost je jen důkaz
Opilosti vyšší