Slunce

Já kdysi s úsvitem ti říkal častokrát
Že jsi mé slunce, o němž nikdo nemá zdání
Řek jsem to vážně, jenže nesmíš to tak brát
Přeháním rád, to bude tím

Já kdysi s úsvitem ti řekla častokrát
Že jsi mé slunce, které vyšlo v pravou chvíli
Slyšel jsi správně, jenže nesmíš to tak brát
Bezpočtukrát člověk se mýlí

Slunce je fair, to nezaspí a hřeje záda
Vysvitne včas, když naprší ti do mikáda
Nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně
Na moji tvář, na dlaně tvé
Slunce je fair, to nešidí a hřeje pláže
Odvede své a neslíbí, co nedokáže
Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si
Slunce ty nejsi

I když máš spoustu chyb, tak já ti rozumím
A slabší stránky tvé ti vůbec nevytýkám
Ani já nejsem tvoje slunce, pokud vím
Netrap se tím, to se jen říká

Slunce je fair, to nezaspí a hřeje záda
Vysvitne včas, když naprší ti do mikáda
Nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně
Na moji tvář, na dlaně tvé
Slunce je fair, to nešidí a hřeje pláže
Odvede své a neslíbí, co nedokáže
Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si
Slunce ty nejsi

Už raděj mlč a dívej, hvězdy jsou ty tam
Přichází úsvit, velké slunce hlásí ráno
Co přát si krásnějšího nad ten zázrak sám
Že ty mě máš, že já tě mám