Prolog

Budoucnost není předurčena
Jediný osud je ten, který si sami přichystáme
Škoda, že tomu nemůžu věřit..
Jmenuju se Jimmy Dickson
Chtěli mě zavraždit ještě než sem se narodil
Když mi bylo 13 zkusili to znovu
Stroje z budoucnosti, haters
Celý život mi matka říkala
Že se blíží bouře, soudný den
Začátek války mezi lidmi a stroji
V jediném okamžiku zemřou 3 miliardy lidí
A já povedu zbytek lidské rasy
K definitivnímu vítězství, nestalo se tak
Žádné bomby nedopadly
Počítače nás neovládly
Zabránili sme soudnému dni
Měl bych mít pocit bezpečí
Ale nemám ho, proto žiju v ústraní
Nemám telefon, nemám adresu
Nikdo a nic mě nedokáže najít
Vymazal sem všechno co mě spojovalo s minulostí
Ale ať se snažím sebevíc
Nedokážu vymazat své sny
Své noční můry
Cejtim jak na mě doléhá tíha budoucnosti
Budoucnosti, kterou nechci
Takže pořád utíkám
Tak rychle jak to jde
Kamkoliv, nikam