Jako krev

Cítím ten pohyb, jedu vlakem
Na každý stanici mě čekáš ty, ale marně
Cítím to pořád dál, je to špatně
Můj svět jak Silent Hill – ledový nádech
Držím se stále, říkám to často
Někdy si musím lhát, abych mohl mít náskok
Stále mě sledujou ty stíny z doby dávno zapomenuté
(Espíritu santo.)
A já se dívám z okna, venku je mlha
V odrazu okna vlaku se odráží zkurvená nula
Měl bych tě sundat, držím se pevně
Když se zničehonic v kupé otevřou dveře
Ty stojíš naproti mně, řekni mi, kdo vlastně jsem
Pokud mě definuje chování, tak je to zlé
Pomalu zastavuju na trati, něco tu je
Musím se dostat pryč, jinak jsem dead

Brodím se mlhou, vodou a blátem
Moje láska se nebojí, nebojí, zná mě
Můj svět je tak odlišný, bez barev, dávnej
A já už se pomalu propadám na dně

Brodím se mlhou, vodou a blátem
Moje láska se nebojí, nebojí, zná mě
Můj svět je tak odlišný, bez barev, dávnej
A já už se pomalu propadám na dně

Ten vlak jsem rozstřílel, patříme za mříže
Nedělej potíže a radši utíkej
Ta mlha kolem hustá jako krev
Sražená jedem hada, který kdysi patřil zahradě
Jako krev, nevidím na metr nic
Důležité ale je, že budu tvůj princ
Důležité ale je, že chceš stále víc
A já si nedokážu představit ten život po smrti
Promiň mi, špatný sny, a proto nespím
Ale ty spi, prosím, dál, utíkej, tak běž pryč
A neodbočuj z cesty, já hledám jenom štěstí
Dneska mi to nevyšlo, možná zase někdy jindy
Ale spíš myslím, že nikdy
A doufám, že ty sliby nejsou jen budoucí chyby
A tak si prostě lehnu jenom na zem
A budu čekat na tebe, až mě zase jednou najdeš

Brodím se mlhou, vodou a blátem
Moje láska se nebojí, nebojí, zná mě
Můj svět je tak odlišný, bez barev, dávnej
A já už se pomalu propadám na dně.¨

Brodím se mlhou, vodou a blátem
Moje láska se nebojí, nebojí, zná mě
Můj svět je tak odlišný, bez barev, dávnej
A já už se pomalu propadám na dně