Hledač ztraceného času

Prosíval duny mořských písků
Z oblázků škrábal mořskou sůl
Na slánce z mušlí vlny stíhal
Na váze každé zrnko vážil
Poztrácel cestou z kapes pýchu a zášť
Bůh ví, kde je vzal
Snažil se prázdno chytnout
Chvíli spoutat, slůvkem kývnout

Volal ji jmény, která slýchal
Kousal se do rtů kvůli ní
Snad páty rok s ní svorně dýchal
Vysloužil říčce slzy z tůní
Za zády slunce spadlo
Dlouze klesá, o neobracej tvář
Vychází přímo proti, stoupá, pálí
Ptá se, má-li

Co lístků projel ve svých toulkách
Co šlápot větrem musel smést
Pospíchá, hledá ve všech hloubkách
Čas náskok má, svou ztrátu hlásí
Našel ho málem jednou, stál tak blízko
Ó, stejně by mu plách
Snažil se díru chytnout, chvílí svázat
Slůvkem mávnout

Rád našel by rád, co ztratil sám
Za časem hnán tikotem dní
Pobíhá s ním po pavlači
O čím dál tím blíž
O čím dál tím blíž...