Dachau blues

Když stíny k sobě v touze lnou
Tma prohlásí se kouzelnou
A někde znějí bicí
Když měsíc tepe do mřížky
Dva Popelčiny oříšky
S šedivou holubicí
Když zvony půlnoc dozvoní
A vratiče se rozvoní
Zlý sen se vrací znovu
Jsou dosud v oknech střepy skla
A krev, jež znovu vytryskla
Skapává do proslovů
Jsou dosud v oknech střepy skla
A krev, jež znovu vytryskla
Skapává do proslovů

Když úzkost chodí po špičkách
Jak dívka v modrých lodičkách
A v bílé rozhalence
Když promarněno vzkříšení
Když most má pouta lešení
Jež křičí na milence
Když zlato pláče mosazí
Když vzduch se oděl do sazí
A prázdnem škváry zeje
Zas strach má ze lži mozaiku
A za svěrací kazajku
Už našel farizeje
Zas strach má ze lži mozaiku
A za svěrací kazajku
Už našel farizeje

Zvracíme přecpaní a měsíce se počínají pátkem
Křičíme ze spaní, zas děsíce se podepsaným řádkem
Pod hranou odvahou tkví pobledlost, jak Pilát ruce myjem
Když s chladnou rozvahou jde posedlost, pak zítřka nedožijem

Když lež je pravdy zárukou
Jde volnost s pouty na rukou
A vůkol kvetou hroby
Když z lásky stal se mouřenín
Pak děvce podá růženín
A zbude bez ozdoby
Když zloba zbývá bez lásky
Pak Židům krade oblázky
A hlásá toleranci
A intelekt když bez duše
Pak podoben je ropuše
Či slepci s mečem v tanci
A intelekt když bez duše
Pak podoben je ropuše
Či slepci s mečem v tanci